RS Dopravák, Chřiby, 2010

Termín: 2. srpna 2010 až 11. srpna 2010

Lokace: RS Dopravák, Chřiby, 2010

MÍSTO KONÁNÍ

Rekreační středisko leží ve velmi klidném prostředí cca 8 km od Buchlovic uprostřed smíšených lesů. Součástí areálu jsou mnohá hřiště (volejbal, fotbal,…), bazén, společenský sál, společenská místnost, herna stolního tenisu, ohniště. Toalety a sprchy jsou umístěny v budově areálu a prošly celkovou rekonstrukcí. Během pobytu se o děti starali zkušení táboroví vedoucí, zdravotník a specializovaní lektoři.

UBYTOVÁNÍ

Mladší děti jsou ubytovány ve zděné budově, starší ve čtyřlůžkových chatkách.

SPECIALIZACE TÁBORA

Všechny děti si volí jednu z nabízených specializací.
Specializace mají časovou dotaci minimálně 10 hodin během tábora.
Prodloužení je možné na základě aktuální situace a zájmu dětí.
Jednotlivá zaměření vedou zkušení lektoři.

Sportovní zaměření

Sportovní specializace byla určena pro dívky i chlapce bez omezení věku. Během pobytu si děti vyzkoušely nejrůznější kolektivní sportovní hry dle výběru – fotbal, volejbal, basketbal, softball, ringo atd. Využívaly také bazén, který se nachází v areálu.

Taneční specializace

Taneční specializace byla určena pro děti ve věku od deseti let, pro kluky i holky, co mají trochu rytmu v těle, rádi se pobaví tancem a chtějí se přiučit něco nového. Náplní byly především latinsko-americké tance jako jive, chacha, rumba, mambo a populární salsa.

Výtvarné zaměření

Výtvarná specializace nebyla věkově omezena a byla určena pro dívky i chlapce, kteří rádi malují, tvoří, vyrábí a učí se něco nového. Během tábora si děti vyzkoušely nejrůznější výtvarné techniky a domů si odvezly nejrůznější výrobky, například z korálků, slupovacích barviček, hedvábí, vlastnoručně vyrobené dárkové tašky a další. Specializaci vedla naše výtvarnice Hanka.

Deskové hry

Tuto specializaci si mohli zvolit chlapci i dívky bez věkového omezení. Byla určena těm, kteří si chtěli odpočinout od pohybových aktivit a zahrát si něco vsedě. V zásobě jsme měli pestrou paletu her. Od těch notoricky známých, jako jsou Activity, Osadníci z Katanu, Carcassonne nebo Česko, až po méně známé, jako je například Ubongo, Dobble, Dixit atd.

STRAVOVÁNÍ

Strava je zajištěna formou plné penze (5x denně – domácí strava), celodenní pitný režim.

DOPRAVA

Smluvním autobusem z Brna a zpět.

Celotáborová hra

Nekonečný příběh

,,Pojď se mnou, človíčku,
vydáme se na cestu neznámou,
kde fantazie nezná hranic
a sny a přání se stávají skutečností…“

Cílem celotáborové hry bylo zachránit říši Fantazie, která se ocitla ve velkém nebezpečí, protože lidé přestávají mít velké sny a přání…

HRA V KOSTCE:

• Večer se objevila kniha s Nekonečným příběhem.
• Zahájení hry – rádce královny oznámil úkol – děti – bojovníci za zemi Fantazie, se vydaly za Duhovými vílami pro Orin (ten nesmí nikdo ztratit, jinak bude pronásledován Kmokem, kterého vyslala Nicota).
• Další den se poprvé objevil Falko, celý tábor potom dětem radil a dával jim úkoly.
• Poté se v táboře objevila Borovicová víla – s tou děti vyráběly batikovaná trička a pytlíčky, do kterých si následně dávaly dárky od jednotlivých pohádkových postav.
• Následně byli bojovníci Falkem posláni za jednotlivými nadpřirozenými postavami. Šli k Morlorovi, nejstaršímu tvorovi, na horu mušlí, pak hledali Sandonoriko (nejmoudřejší bytosti). U nich se dověděli, že musejí dát královně nové jméno. (Mezitím šli například i ke Kamenožroutovi, vodníkovi, čarodejnici, potkali závodního hlemýždě…)
• Závěrečná etapa byla noční – objevila se královna říše Fantazie, každý dostal malý zářivý kamínek – kousek ze země Fantazie, a musel si něco přát. Vše dobře dopadlo, země Fantazie byla zachráněna, a ráno byl nalezen poklad. J

Za každou hru dostávaly děti táborové peníze, za které si potom mohly v příbytku u Duhových víl koupit sladkosti a jiné drobnosti. Tento příbytek (=stan) byl v průběhu tábora vyzdobován plakáty s obrazy jednotlivých bytostí země Fantazie.

NIKDY NEKONČÍCÍ PŘÍBĚH

… a potom jsem ty staré, skřípající dveře otevřela a přede mnou se objevily dřevěné točité schody plné pavučin. Odvaha mě postrčila na první schod, který vydal příšerný zvuk. Trhlo ve mně, ale zvědavost mě hnala dál. Došla jsem na půdu, kde byla velká tma. Rozeznat se dalo jen pár předmětů. Sáhla jsem do kapsy a nevím, jak se tam dostala, ale byla v ní svíčka a zápalky.
            Škrtla jsem první, která se mi však v klepajících rukách zlomila a já ji upustila. Když se mi podařilo svíčku zapálit, rozhlédla jsem se. Na půdě bylo plno knížek, poházených všude možně – po židlích zemi i v seně, kterého byla veliká hromada. Bylo tam i proutěné křeslo. Všude plno pavučin a prachu. Nízko pod stropem jsem rozeznala jediné malinké okénko, kterým však pro jeho špínu nepronikalo žádné světlo zvěnčí. A pak světlo svíčky dopadlo na velikou truhlu. Jako by mě k sobě přitahovala magickou silou. Pár kroků a stála jsem u ní. Pokusila jsem se ji otevřít, ale nešlo to.
            Odložila jsem tedy svíčku a zabrala za petlici oběma rukama. A víko povolilo. Otevřelo se strašlivým skřípotem a jak dopadlo na zem, zvedl se obrovský oblak prachu, já se zakuckala a ztratila rovnováhu. Spadla jsem, ztratila svíčku, ta zhasla a kamsi se zakutálela. Chvíli jsem jen tak ležela potmě na té stoleté podlaze, když se z truhly začalo šířit světlo.
            Nebylo zas až tak veliké, ale bylo to světlo a všimla jsem si ho. Když jsem překonala první údiv, vstala jsem a zjistila, že světlo vydává taková divná věc, vypadá jako dva zamotaní hadi – jeden stříbrný a jeden zlatý. Vedle téhle věci ležela knížka, desky měla z kůže, ozdoby na nich byly zlaté. Uprostřed byla ta samá věc a taky zářila. Když jsem se jí dotkla, sama se otevřela a mě se zdálo, že mi někdo začíná vyprávět zvláštní a zároveň krásný příběh…
           …jdu lesem a je slyšet plno temných zvuků. Ve větvích stromů, kterých je tu všude kolem plno, se prohání vítr. Kráčím po klikaté stezce, nevím ani kam. Mám plno zvláštních pocitů, ale i strach. Strach z neznáma. Kdybych měla říct, kam mám dojít, nevím. Ale asi jsem na správné cestě a ubírám se správným směrem.
            Dnes jsem se dostala k cíli svého putování. Stále jsem ve Slonovinové věži, přímo před královnou. Byla zvláštně krásná. Vypadala křehce a zranitelně a přece měla v rukou veškerou vládu a moc v říši Fantazie. Píšu měla, protože teď už je všechno jinak a to všechno díky mně. Kvůli mé zbabělosti. Zklamala jsem. Ano. Královna do mě vkládala veškeré naděje celé země Fantazie, když mě prosila, abych se vydala na dalekou cestu za záchranou proti Nicotě.
           Byla jsem to já, kdo mohl všechno zastavit. Ale když mi královna řekla: ,,Musíš jít sama, nesmí ti nikdo pomáhat a nesmíš mít s sebou žádnou zbraň,“ začala jsem mít velký strach. Nedokázala jsem říct ano a tím jsem zklamala. Nejen královnu samotnou, ale především všechny obyvatele říše Fantazie.
            Zklamala jsem…
          ,,Prosím, pomozte zachránit zemi Fantazie! Je ve velkém nebezpečí. Hrozí jí, že zanikne, protože lidé přestávají mít velké sny. To je pro naši krásnou zemi nebezpečné! Nicota se roztahuje čím dál tím víc. Pomozte, prosím, zastavit Nicotu a zachránit tak Fantazii. Jak to udělat vám může poradit pouze jediný. Nedozvíte se, kde ho najdete, protože to by byla příliš jednoduchá cesta… Pouze vězte, že tma je tajuplná a může vydat mnohá tajemství. Pamatujte, že vašim největším pomocníkem je vaše fantazie. Společnými silami můžeme pokračovat v nikdy nekončícím příběhu…“

,,Nikdy se nevzdávej a štěstí si tě samo vyhledá.“
Falko